Jdi na obsah Jdi na menu
 


Systém ochrany veřejného pořádku

14. 4. 2010
Tato práce se zabývá postavením soukromých bezpečnostních služeb (dále jen SBS) při ochraně veřejného pořádku. Nedává si za cíl změnit stávající legislativu, nebo ji snad dokonce vytvořit, přestože, bohužel, ani téměř po 20 ti letech od „Sametové revoluce“, není, přes mnohé pokusy, tato oblast legislativně upravena, a SBS mají možnost se pohybovat pouze v koridoru právně vymezeném každému občanu České republiky. Cílem práce je provést čtenáře rámcově rozdělením ochrany veřejného pořádku, podrobně touto ochranou z pohledu SBS, částečně i jeho historií a ukázat možnosti SBS při ochraně veřejného pořádku.
Veřejný pořádek patří mezi tzv. neurčité pojmy správního práva. Ačkoli není v žádném právním předpisu definován, operuje s ním celá řada právních norem.
Obvykle je jím míněn ideální stav společnosti, který se vyznačuje řádem, bezpečností a klidem – takovou definici však v právní normě použít nelze, protože jde fakticky o definici kruhem.
Karel Eliáš v důvodové zprávě k § 1 návrhu nového Občanského zákoníku napsal: „Veřejný pořádek se osnova nepokouší blíže definovat, neboť to v právní normě není možné, stejně jako není možné právní normou definovat dobré mravy. Orientačně lze vyjít z pojetí, že veřejný pořádek není kategorie vlastní jen právu veřejnému, nýbrž že se jedná o kategorii prostupující celé právo, a že se jedná o pravidla, na nichž leží právní základy společenského řádu zdejší společnosti.“ Veřejný pořádek je centrální pojem NOZ, neboť rozpor pouze s ním, nikoliv s běžnou kogentní normou, způsobuje neplatnost právního jednání.[1]
K ochraně veřejného pořádku jsou příslušné v prvé řadě Policie, státní i obecní, a orgány obcí. Vzhledem k neurčitosti pojmu je rozporuplné, zda porušování Návštěvního řádu kulturních, sportovních a podobných zařízení, je v rozporu s myšlenkou narušování veřejného pořádku. Domnívám se, že soukromý vlastník objektu, či zařízení, má jednoznačně právo stanovit pravidla chování návštěvníků, která však samozřejmě nesmí být v rozporu s příslušnou legislativou. Jedná se o provozní předpisy, zvláštní druh vnitřních předpisů, která vydávají zařízení užívaná veřejností za účelem poskytování určitého druhu služby. Zavazují uživatele těchto služeb, který se jim dobrovolně podřizuje. Porušení těchto předpisů zakládá určitou odpovědnost (např. za způsobenou škodu.
Právě na dodržování stanovených pravidel v soukromých objektech nejčastěji dohlíží preventivně SBS, na kterou bylo delegováno právo vlastníka užívat svůj majetek. Pokud dojde k jejich porušení, má právo SBS návštěvníka vyzvat, aby ve svém jednání nepokračoval, eventuelně postupovat v souladu s platnou legislativou.
Podnikání formou poskytování soukromých bezpečnostních služeb (SBS) se od roku 1990 stalo významným odvětvím komerčních aktivit, ve kterém nachází profesní uplatnění dnes již téměř 62 000 osob.[2] V současné době tuto činnost můžeme shrnout do tří oblastí podnikání:
Ø podniky zajišťující ostrahu majetku a osob
Ø technické služby k ochraně majetku a osob
Ø služby soukromých detektivů
Nejrozšířenější formou výkonu SBS je fyzická ostraha vykonávaná zaměstnanci SBS, kterou definujme jako přímý výkon ostrahy (ochrany) osob a majetku včetně zajišťování pořádku ve smluvních objektech nebo prostorách[3]. Právě této oblasti se budu nadále věnovat.
Současná právní úprava směřuje nabídku SBS tam, kde má policie ze zákona povinnost zasahovat až subsidiárně, tedy tam, kde povinnost zabezpečit veřejný pořádek a bezpečnost osob a majetku má např. pořadatel kulturního nebo sportovního podniku, majitel nebo uživatel objektu apod.
Současný právní stav je charakterizován neexistencí speciální právní úpravy. Základními mantinely, v kterých se pohybují SBS při výkonu svých komerčních aktivit je zákon č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání, včetně novel, tj. především zákon č. 286/1995 Sb. a 356/1999 Sb., které upravují, byť velmi rámcově, otázky činnosti SBS, a dále pak Občanský zákoník, tj. zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších novel. SBS vykonávají činnost pro vlastníka či nájemce objektu, pořadatele kulturních, sportovních a podobných akcí, na základě smluv s těmito subjekty, přičemž tyto subjekty přenášejí na SBS svá práva, především § 123 Občanského zákoníku (Oz): „Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním“., a § 126 Oz: „Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje.“.
Protože je vlastnické právo právem absolutním, může s ním vlastník nakládat a může jej smluvně přenést na jiného.[4]
 
Pracovníci SBS při výkonu své činnosti využívají především ustanovení zákona č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, konkrétně § 28 Krajní nouze, odst. 1: „Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem“., a § 29, téhož zákona, Nutná obrana: „Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestní zákonem, není trestným činem“.
Jak bylo již výše uvedeno, SBS se při výkonu své činnosti řídí přenesenými právy vlastníka, přičemž mohou využít zmíněné právní ustanovení. V případě nemožnosti dostát svým závazkům, vzhledem k významnému narušení „veřejného pořádku“, mohou využít ustanovení zákona o Policii České republiky: „ Každý občan má právo obrátit se na Policii České republiky se žádostí o pomoc“.
Taktéž mohou zaměstnanci SBS požádat o pomoc příslušnou obecní policii v souladu se zákonem č. 553/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Přitom mohou využít především § 6 odst. 3 zákona: „Strážník je povinen poskytnout pomoc v rozsahu svých oprávnění a povinností podle tohoto nebo zvláštního zákona každému, kdo o ni požádá“.
Bohužel, některé SBS si některá „oprávnění“ řadového občana i tak vysvětlují velmi svérázně. Jak jinak nazvat zřizování tzv. „detenčních zařízení“ v některých objektech, např. obchodních centrech. Došlo zde ke zcela zjevnému účelovému vysvětlení § 76 odst. 2 Trestního řádu: „Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit“.
Je samozřejmě velmi problematické správně vysvětlit vágní ustanovení: „omezit“, nicméně, cesta „zavírání lidí do cel“ je v každém případě řešením protiprávním. K nařízení výkonu detence je oprávněn výlučně soud, v souladu s § 354 Trestního řádu.
Až do přijetí vyhlášky č. 333/1991 Sb., o zřízení Federálního policejního sboru a Sboru hradní policie, platila po roce 1989 pro činnost SBS vyhláška FMV č. 135/1983 Sb., o ochraně majetku v socialistickém vlastnictví. Tato vyhláška v § 2 uváděla obsah pojmu „Pracovníci ostrahy“, mezi něž patřily nejen „členové závodní stráže“ a „hlídači a vrátní“, ale také „pracovníci hlídací služby“, které tato vyhláška definovala jako“pracovníky organizace, která smluvně zabezpečuje ochranu majetku jiných organizací a má tento předmět činnosti zapsán v podnikovém rejstříku“.[5]
Ustanovení této vyhlášky byla, právě díky pojmu hlídací služba, aplikována vznikajícími SBS i na činnost jejich zaměstnanců. tato vyhláška nejen že znamenala potřebnou ochranu pracovníků ostrahy při přímém výkonu jejich činnosti zcela shodnou s ochranou veřejného činitele, (poznámka č. 12 k odst. č. 1 § 8 uvedené vyhlášky: „Při provádění ostrahy majetku je pracovník ostrahy veřejným činitelem“), ale zároveň jim poskytovala nezpochybnitelné pravomoci v potřebném rozsahu.[6]
Rozsah těchto pravomocí se stal nepochybně jedním ze zdrojů při pracích na návrhu nové, bohužel však stále nehotové právní úpravy SBS v České republice.
Zákon č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky, změnil i zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Tato novela ukládá nové povinnosti provozovatelům SBS. Zatímco o prokazování odborné způsobilosti zaměstnanců na pozici strážný, ve smyslu vyhlášky č. 16/2009 Sb., o obsahu a rozsahu kvalifikace pro výkon fyzické ostrahy a služby soukromého detektiva, lze říci, že je to krok správným směrem, i když bude pro některé zaměstnance SBS tvrdým oříškem, o stanovení nových pravidel pro provozovatele SBS, si to samé nemyslím. Přestože se snažím pochopit kladné úmysly zákonodárce, nemohu pochopit rozdílnou dobu prokázání odborné kvalifikace pro provozovatele a zaměstnance. Zatímco u první skupiny, tedy provozovatele, platí jeden rok, pro druhou skupinu, tedy zaměstnance, platí odklad roky tři. Zároveň se nemohu ztotožnit se smyslem tohoto kroku, přestože chápu potřebu neustálého zvyšování kvalifikace a znalostí všech lidí, protože tento krok nejenže mění pravidla uprostřed hry, ale mám z něho i neodbytný pocit lobbingu „velkých“ SBS, které mají osobní propojení na představitele politických stran, a nejen těch parlamentních.
Závěrem bych rád také upozornil, že v případě podobné právní úpravy v USA, by například nikdy nevznikla společnost Microsoft, jelikož její zakladatel také nemá vysokoškolské vzdělání.
Přes výše uvedené, především neexistenci právní úpravy, se domnívám, že SBS mají své místo v bezpečnostním systému České republiky a účinně napomáhají při ochraně vlastnických práv a dodržování veřejného pořádku.
1.       Macek, P. a kol. Bezpečnostní služby. VydavatelstvíPOLICE HISTORY, P. O. BOX 104. Praha, 2008. ISBN 978-80-86477-48-0
2.       Macek, P., Novák F. Privátní bezpečnostní služby. VydavatelstvíPOLICE HISTORY, P. O. BOX 104. Praha, 2005. ISBN 80-86477-23-1
3.       Zákon č. 455/1991 Sb., v. z. p. p.
4.       Zákon č. 40/1964 Sb., v. z. p. p., Občanský zákoník
5.       Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník
6.       Zákon č. 283/1991 Sb., v. z. p. p., o Polici České republiky
7.       Zákon č. 553/1991 Sb., v. z. p. p., o obecní policii
8.       Zákon č. 141/1961 Sb., v. z. p. p., Trestní řád


[1] Dostupné z <http://iuridicum.pecina.cz>
[2] Macek, P.  Bezpečnostní služby. Police History, 2008, s. 120
 
[3] Macek, P.  Bezpečnostní služby. Police History, 2008, s. 121
 
[4] Macek, P. Novák, F. Privátní bezpečnostní služby. Police History, 2005, s. 30
 
[5] Macek, P. Novák, F. Privátní bezpečnostní služby. Police History, 2005, s. 23
 
[6] tamtéž, s. 24